Milli Janatková Přijímám, jdu dál...sobota 10.9. 2016 v 15 hodin
Milli Janatková
Přijímám,
jdu dál...
sobota
10.9.2016 15 hodin
Psychoterapie
pozvolna vstupuje do uměleckého provozu. Nejenom individuální,
ale i ta, která se zabývá celým rodem a chce léčit traumata
vzniklá napříč časem v generacích našich předků. Někteří
umělci léčbu své duše tají a v jejich dílech se objevuje jen
nepřímo jako stín, jiní ji používají jako téma svých
vystoupení zcela zřetelně.
Milli Janatková patří do druhé skupiny a ve svých obřadních
rituálech mezi hudbou, tancem a výtvarným uměním hledá řešení
nejenom pro sebe, ale ukazuje cestu jak naložit s hlubokou rodovou
minulostí i divákům.
Happening Přijímám,
jdu dál... se
skládá z několika částí. Milli bude na role papíru malovat
rodové linie členů své rodiny a k jejich jménům napíše jen to
dobré, co po nich zůstalo v paměti jejich blízkých. Každý z
diváků dostane rulčiku papíru a bude moci udělat to samé jako
autorka.
Při
happeningu bude v prostorách galerie vystaveno na deset maleb
krajin. Milli Janatková je namalovala na místech, kde žili její
předkové. Linie krajiny a její rytmus, který v ní zažíváme se
přenáší podle antropologů do rytmu a intonace naší řeči, ale
také do hudby, která z konkrétní krajiny vychází. Milli chce v
další částí svého happeningu přenést linie z krajin svých
předků do pohybu a do zvuků a promísit je svým zpěvem a tancem
v galerii a jejím okolí. Projde také od původní smuteční síně
hřbitovem až k rodinnému hrobu a bude tančit a zpívat v souladu
s linií notových zápisů, které složila její prateta Věra
Polenová Kistler.
Věře
Polenové Kistler je věnovaný tento rituál. Celý navazuje na
červnové hudební vystoupení Milli Janatkové v Galerii Na
shledanou a vyvrcholí v Městském muzeu ve Volyni v sobotu 17. září
výstavou o životě Věry Polenové Kistler, která se v roce 1945
zamilovala do amerického vojáka, odplula za ním za moře a ...
Galerie
Na shledanou byla původně smuteční síní, navrženou pro
ateistický rituál posledního rozloučení. I přes jistý
společenský dopad měl svá velká úskalí, která ze setrvačnosti
a z nedostatku alternativ vidáme v dnešních civilních obřadech
dodnes. I proto se v Galerii Na shledanou snažíme dělat
participativní akce a rituály, které na hřbitov a do funkční
společnosti patří.
Tomáš
Vaněk (2011) vyzval
diváky, aby fixou připevněnou na proutku malovali na zdi galerie
čas, který strávili při malování. Martin
Zet (2013) spolu
s diváky vytvářel nehierarchický souzvuk, Norbert
Schmidt (2014) v
rámci své architektonické intervence uskutečnil rituál stojící
na základech katolické liturgie. Kurátor Jiří
Zemánek vystavěl
koncept výstavy Překročení
prahu (2015) také na
základě zkoumání změněných stavů vědomí čechoamerického
psychiatra Stanislava Grofa. V rámci Tryzny
za vakovlka (2015) malovala
veřejnost spolu s malíři vyhynulá zvířata. Jan
Alex Řezáč, František Košař a Jan Freiberg letos
vyzvali diváky aby si do váz a sklenic vystavených v galerii
natrhali květiny a přichystali si vlastní smuteční obřad ještě
zaživa.
Rezidentka Galerie Na shledanou Petra Housková loni v rámci rituálu
výběrové řízení musela přespat sama tři noci na hřbitově v
Galerii Na shledanou.
info o autorce: https://millijanatkova.carbonmade.com/about
Jan
Freiberg